Část D: Ochrana ovzduší

Ochrana ovzduší podle zákona č. 201/2012 Sb. o ovzduší a zákona č. 73/2012 Sb. o regulovaných látkách a fluorovaných skleníkových plynech

Zákon o ovzduší:

Zákon o ovzduší č. 201/2012 Sb. přináší řadu rozsáhlých změn včetně zrušení veškeré právní úpravy vydané podle "starého" zákona č. 86/2002 Sb. Hlavním cílem nového zákona o ochraně ovzduší je zásadní zlepšení kvality ovzduší a především efektivnější ochrana obyvatel před imisní zátěží. Důvodem je pokračující stagnace na úrovni stavu znečištění ovzduší, které má přímé negativní dopady na zdraví i životy lidí.

Ochranou ovzduší se rozumí předcházení znečišťování ovzduší a snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví způsobená znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy a vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí postižených v důsledku znečištění ovzduší.

Zákon o ovzduší č. 201/2012 Sb. (dále v části D jen "zákon") zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1 a upravuje

• přípustné úrovně znečištění a znečišťování ovzduší,
• způsob posuzování přípustné úrovně znečištění a znečišťování ovzduší a jejich vyhodnocení,
• nástroje ke snižování znečištění a znečišťování ovzduší,
• práva a povinnosti osob a působnost orgánů veřejné správy při ochraně ovzduší,
• práva a povinnosti dodavatelů pohonných hmot a působnost orgánů veřejné správy při sledování a snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot v dopravě.

Zákon o ovzduší se nevztahuje na vnášení radionuklidů (zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření) do ovzduší, na zdolávání požárů a na práce při odstraňování následků nebezpečných epidemií, živelních pohrom i jiných mimořádných událostí, prováděné podle jiných právních předpisů (například zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně). 

Zákon o ochraně ovzduší přináší následující významné změny:

Kompenzační opatření

Nová právní úprava zajistí, že v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší nebudou uvedeny do provozu nové zdroje znečišťování, pokud neprokáží nebo nepřijmou opatření, která budou nové znečištění vyvažovat. Kompenzační opatření, která jsou v zákoně nově obsažena, budou investičního i provozního charakteru.

Zavádění nízkoemisních zón

Obce a města budou mít možnost vyčlenit na svých územích zónu, do které nebudou moci vjíždět auta, která nesplňují emisní limity. Obce a města ale zároveň musí zajistit objízdnou trasu po silnici stejné nebo vyšší třídy.

Nové parametry kotlů pro domácnosti

Nová opatření se dotknou i domácností. Malé kotle (o příkonu do 300 kW) uváděné na trh v České republice budou mít výrazně nižší emise než dnes. Zákon také zakazuje spalování nekvalitních paliv.

Emisní požadavky na malé spalovací zdroje do 300 kW jsou stanoveny podle výkonu, dávkování, typu a výhřevnosti paliva, kdy od 31. prosince 2013 platí přísnější limity.

Podle zákona budou muset od roku 2022 kotle na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW splňovat parametry 3. emisní třídy, od roku 2014 pak kotle 1. a 2. emisní třídy nebudou uváděny na trh. Zákon vyžaduje provozovat kotle, které plní stanovené emisní parametry. V principu tedy nemusí být nutná výměna celého kotle, ale například jeho dovybavení automatickým podavačem paliva, zvláštním automatickým hořákem apod., které zajistí jeho úpravu na 3. emisní třídu. Vyžádané kontroly kotlů budou probíhat jednou za dva roky a bude je provádět odborně způsobilá osoba, která byla proškolena výrobcem kotlů a má od něj udělené oprávnění k jeho instalaci, provozu a údržbě. Zákon nedává úředníkům pravomoc přímo vstupovat do domů a bytů kvůli kontrole způsobu vytápění.

Kontrola v domácnostech

Nový zákon zavádí povinné ověřování emisních a technických parametrů zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW, které slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění. Tyto kontroly budou vykonávat osoby autorizované MŽP. Kromě vizuální kontroly mohou tyto osoby navíc seřídit a vyčistit kotel a případně doporučit, jak jej optimálně používat. Administraci celého systému budou mít na starosti obecní úřady obcí s rozšířenou působností pro svůj obvod.

Individuální posuzování velkých znečišťovatelů

Nový zákon umožní také individuální přístup ke znečišťovatelům ovzduší. Příslušné krajské úřady budou moci zpřísnit provoz zdroje, který má na kvalitu ovzduší v oblasti prokazatelně špatný vliv.

Jednodušší a efektivnější poplatky

Nový zákon dále významně zjednodušuje placení poplatků. Administrativní zátěž se díky tomu sníží u provozovatelů, úřadů i obcí. Počet zpoplatněných látek se sníží z více než dvaceti na čtyři základní. Poplatek, který se dříve vybíral od výše 500 korun, bude nově inkasován tam, kde jeho výše dosáhne 50 000 Kč. Od roku 2017 se budou poplatky postupně zvyšovat a to až do roku 2022. Povinnost zasílat poplatkového přiznání je od výše 50 000 Kč za provozovnu.

Zákon současně umožňuje snižování poplatků, pokud bude provozovatel snižovat emise nad rámec minimálních legislativních požadavků nebo je již dnes pod touto úrovní. Poplatek se vůbec nevyměří při dosažení vysoké úrovně ochrany ovzduší, definované snížením emisí pod hodnotu 50 % horní hranice spojené s nejlepšími dostupnými technikami.

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností již nebudou rozhodovat o poplatcích za (současné) střední zdroje znečišťování ovzduší – nově KÚ.

Rozšíření aplikace emisních stropů na různých úrovních, za účelem dodržení přípustné úrovně znečištění ovzduší

V příloze č. 1 zákona jsou popsány hlavní cíle ochrany ovzduší v nastávajícím období ohraničeném rokem 2020. Zcela jednoznačně došlo ke zpřísnění stávajících hodnot národních emisních stropů pro jednotlivé znečišťující látky.

Zavedení individuálního přístupu ke zdrojům znečišťování ovzduší se zohledněním jejich významu a vlivu na kvalitu ovzduší

Dochází ke zjednodušení a zpřesnění ve výčtu typů stacionárních zdrojů na ty, které provádějí jednorázové měření emisí znečišťujících látek, pro které nejsou stanoveny specifické emisní limity, a stacionárních zdrojů, které provádějí kontinuální měření emisí, včetně stanovení rozsahu měřených znečišťujících látek a provozních parametrů.

Zákon dále v příloze č. 2 (příloha č. 1 knihy) obsahuje tzv. vyjmenované stacionární zdroje, které mohou být provozovány pouze na základě povolení a jsou rozdělené podle oborů, technologií a kapacity provozu s přehledným vyznačením do tří sloupců: A - je vyžadována rozptylová studie, B - jsou vyžadována kompenzační opatření, C - je vyžadován provozní řád jako součást povolení provozu.

Problematika ochrany ovzduší zahrnuje širokou oblast a v detailním zpracování by přesáhla rozsah a záměr tohoto průvodce. Proto jsou v této části publikace upraveny pouze hlavní povinnosti se základním komentářem.

Látky poškozující ozonovou vrstvu a fluorované skleníkové plyny:

Zákon č. 73/2012 Sb. o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie (nařízení EU 517/2014 a 1005/2009) a upravuje práva a povinnosti osob a působnost správních úřadů při ochraně ozonové vrstvy Země a klimatického systému Země před nepříznivými účinky regulovaných látek ("RL") a fluorovaných skleníkových plynů ("FSP"). Zákon platí stejně jako nový zákon o ovzduší od 1.9.2012!

Vzhledem k tomu, že tuto oblast upravují i výše uvedená nařízení EU, je nutné znát požadavky těchto nařízení, protože jsou u nás plně platná. V článcích D.15 až D.20 jsou hlavní povinnosti z těchto nařízení uvedeny. Pro praxi je nejdůležitější článek D.16 o kontrolách chladících a klimatizačních zařízení.

Právní předpisy – zákon o ovzduší:

201/2012 Sb.

Zákon o ochraně ovzduší

Prováděcí předpisy:

 

312/2012 Sb.	Vyhláška o stanovení požadavků na kvalitu paliv používaných pro vnitrozemská a námořní plavidla z hlediska ochrany ovzduší
330/2012 Sb.	Vyhláška o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích
189/20182 Sb.	Nařízení vlády o kritériích udržitelnosti biopaliv a snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot
415/2012 Sb.	Vyhláška o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší
280/2020 Sb.	Nařízení vlády o stanovení pravidel pro zařazení silničních motorových vozidel do emisních kategorií a o emisních plaketách

Právní předpisy – regulované látky a skleníkové plyny:

73/2012 Sb.

Zákon o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech

Prováděcí předpisy:

243/2023 Sb.

Vyhláška o provedení některých ustanovení zákona o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech

Přímo uplatnitelné předpisy Evropské unie: 

1005/2009	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1005/2009 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu Text s významem pro EHP
517/2014	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 517/2014 o fluorovaných skleníkových plynech
291/2011	Nařízení Komise (EU) č. 291/2011 ze dne 24. března 2011 o základním použití jiných regulovaných látek než hydrochlorfluoruhlovodíků pro laboratorní a analytické účely v Unii podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1005/2009 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu
1191/2014	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1191/2014 ze dne 30. října 2014, kterým se stanoví formát a způsoby předkládání zpráv uvedených v článku 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 o fluorovaných skleníkových plynech

Předpisy související s oblastí ochrany ovzduší:

34/2016 Sb.	Vyhláška o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty
695/2004 Sb.	Zákon o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů
383/2012 Sb.	Zákon o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů
192/2013 Sb.	Vyhláška o stanovení formulářů žádostí o přidělení povolenek pro provozovatele letadla a o vydání povolení k emisím skleníkových plynů
565/2020 Sb.	Nařízení vlády o podmínkách poskytnutí kompenzací nepřímých nákladů pro odvětví, u kterých bylo zjištěno značné riziko úniku uhlíku v důsledku promítnutí nákladů spojených s emisemi skleníkových plynů do cen elektřiny

Poznámka 1: 

• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu.
• Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2004/107/ES ze dne 15. prosince 2004 o obsahu arsenu, kadmia, rtuti, niklu a polycyklických aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší.
• Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2001/81/ES ze dne 23. října 2001 o národních emisních stropech pro některé znečišťující látky.
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů.
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení.
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/42/ES ze dne 21. dubna 2004 o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel v některých barvách a lacích a výrobcích pro opravy nátěru vozidel a o změně směrnice 1999/13/ES.
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/30/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 98/70/ES, pokud jde o specifikaci benzinu, motorové nafty a plynových olejů, zavedení mechanismu pro sledování a snížení emisí skleníkových plynů, a směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde o specifikaci paliva používaného plavidly vnitrozemské plavby, a kterou se ruší směrnice 93/12/EHS.
• Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezení znečištění).
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/2193/EU ze dne 25. listopadu 2015 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních spalovacích zařízení.
• Směrnice Rady (EU) 2015/652 ze dne 20. dubna 2015, kterou se stanoví metody výpočtu a požadavky na podávání zpráv podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty.
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513 ze dne 9. září 2015, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 ze dne 14. prosince 2016 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší, o změně směrnice 2003/35/ES a o zrušení směrnice 2001/81/ES.

Obecné povinnosti

V této části jsou uvedeny obecné povinnosti stanovené osobám zákonem o ovzduší.

§ 16 zákona o ovzduší

Paliva - uvádění na trh (odst. 1)

Osoba uvádějící na trh v České republice paliva smí na trh uvést pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem. Doklad, který prokazuje splnění požadavků na kvalitu paliv způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem, je povinna předat odběrateli vždy při první dodávce paliva a následně při změně kvality paliva. Osoba uvádějící v ČR paliva na trh, odběratel a každý, kdo v dodavatelském řetězci provádí následnou obchodní činnost po uvedení paliva na trh, je povinen na vyžádání kontrolního orgánu předložit doklad, který prokazuje splnění požadavků na kvalitu paliv způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem. 

Osoby uvádějící na trh paliva stanovená prováděcím právním předpisem mají povinnost ohlásit údaje stanovené prováděcím právním předpisem ministerstvu do 31. března následujícího roku.

(Prováděcí předpisy: vyhláška č. 312/2012 Sb. o stanovení požadavků na kvalitu paliv používaných pro vnitrozemská a námořní plavidla z hlediska ochrany ovzduší, vyhláška č. 415/2012 Sb. o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení
některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší)

Spalovací zdroje (kotle do 300kW) - uvádění na trh (odst. 2)

Osoba uvádějící na trh v České republice spalovací stacionární zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším je povinna prokázat certifikátem podle jiného právního předpisu (zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky), že spalovací stacionární zdroj splňuje emisní požadavky pro tento stacionární zdroj podle přílohy č. 10 k zákonu.

Výrobky s VOC - označení (odst. 3)

Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která poskytuje k dispozici jiné osobě anebo dováží výrobek používaný při činnostech uvedených pod kódy 9.1. až 9.24. v příloze č. 2 k zákonu, který obsahuje více než 3 % hmotnostní těkavých organických látek, je povinna zajistit označení tohoto výrobku údaji o obsahu těkavých organických látek způsobem stanoveným v prováděcím právním předpisu.

Spalování rostlinných materiálů (seno, listí, větve apod.) (odst. 4-5)

V otevřeném ohništi lze spalovat jen suché rostlinné materiály neznečištěné chemickými látkami. Obec může vyhláškou stanovit podmínky pro spalování suchého rostlinného materiálu v otevřeném ohništi za účelem jeho odstranění nebo jeho spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jeho odstranění podle jiného právního předpisu (zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech). Při stanovení podmínek nebo zákazu obec přihlíží zejména ke klimatickým podmínkám, úrovni znečištění ve svém územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě zástavby.

Spalování odpadů (odst. 6)

Odpad podle jiného právního předpisu (zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech), s výjimkou odpadu uvedeného v prováděcím právním předpisu, může být tepelně zpracován jen ve stacionárním zdroji, ve kterém je tepelné zpracování odpadu povoleno podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona. Tepelné zpracování odpadu je možné pouze pod dohledem osoby autorizované podle § 32 odst. 1 písm. c).

Využívání centrálních zdrojů tepla (odst. 7)

Právnická a fyzická osoba je povinna, je-li to technicky možné, u nových staveb nebo při změnách stávajících staveb využít pro vytápění teplo ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje, který není stacionárním zdrojem. Tato povinnost se nevztahuje na rodinné domy a stavby pro rodinnou rekreaci a na případy, kdy energetický posudek (zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií) prokáže, že využití tepla ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje energie, který není stacionárním zdrojem, není pro povinnou osobu ekonomicky přijatelné.

Paliva pro plavidla (odst. 8)

Provozovatel plavidla je povinen používat k pohonu plavidla pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem (vyhláška č. 312/2012 Sb. o stanovení požadavků na kvalitu paliv používaných pro vnitrozemská a námořní plavidla z hlediska ochrany ovzduší).

Ohlašovací povinnost pro osoby provádějící kontroly kotlů (odst. 9):

Odborně způsobilá osoba je povinna od 1.1. 2020 ohlašovat prostřednictvím ISPOP údaje, a to nejpozději do 60 dnů od vystavení dokladu o provedení kontroly technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění.